Byla by to ale škoda a tak se Vám zážitky z několika set kilometrů absolvovaných s tímto vozem pokusím patřičně podat. Ford Mondeo se na evropském trhu již nějaký ten pátek dosti úspěšně drží a nemyslím si, že je potřeba ho sáhodlouze představovat. Titul Evropského auta roku a později i auta roku ČR mluví samo za sebe. Naše redakce si pro cestu na ženevský autosalon vypůjčila pro bohaté a převážně kladné zkušenosti s vozy této automobilky již Mondeo po posledním faceliftu. Během cesty do Ženevy a dalších testovacích kilometrů jsme s autem najezdili úctyhodných 3.600 km. Během této doby nám vůz byl útulným a pohodlným ochráncem na dlouhých, mokrých a často i zasněžených až zmrzlých evropských cestách.
Hodnocení exteriéru je velmi subjektivní záležitostí každého jednoho z nás. Nám se vůz líbil. Elegantní zadní svítilny připomínají rysy Mercedesu. Faceliftem zmenšené přední světlomety jdou na vrub celkového omlazení vozu. Tvary karoserie prozrazují jeho reprezentativní charakter a o evropské zákazníky často bojuje s VW Passat. Ten mi po svém posledním omlazení nic moc neříká a klesá na mém osobním žebříčku zase o několik míst níže. Celkový mohutný dojem není jen dojmem, Mondeo je prostě velkým vozem v každém směru. Jak délkou 4731 mm a šířkou 1812 mm, tak výškou 1429 mm a hlavně pak rozvorem náprav, 2754 mm! Pro srovnání, Passat 2709 mm, C5 2750 mm, Octavia 2578 mm.
Interiér vozu poskytuje posádce prostor maximální měrou, jakou jen lze u vozu střední třídy očekávat. Markantní je to zejména na zadních sedadlech, kde se sedí dokonce lépe než vpředu a i při maximálním posunutí přední sedačky má cestující za řidičem dostatek místa pro nohy. Komfort umocní i možnost vyklopení loketní opěrky na zadních sedadlech, pro dlouhé cesty vskutku jedinečný vůz. Větší pohodlí jsem zažil snad jen ve Fordu Transit v pohodlných rozměrných otočných křeslech. Na druhou stranu interiér není žádným tvůrčím zázrakem, ničím nevyniká a pravděpodobně nezapůsobí nijak zvlášť oslnivě. Pro Ford typicky oválné hodiny jsou sice vždy lehko viditelným a přehledným ukazatelem času, ale do střední konzole palubní desky mi prostě nesedí. Atmosféru luxusního vozu umocňuje světlé čalounění, které sice vypadá velmi efektně, ale jak již tušíte, je velice nepraktické. Jeho zašpinění je otázkou chvilky. Sezení na předních sedadlech je velmi pohodlné a po několikahodinovém řízení nic nevadilo, netlačilo a ani nebolelo. Výtku však zasluhuje palubní počítač, který poskytuje opravdu jen základní údaje. Objem zavazadlového prostoru dosahuje se sklopenými sedadly 1370 l, při použití zadních sedadel pak 450 l (s plnohodnotnou rezervou, jinak +50 l).
Jízda, podvozek, řazení a brzdy
Jak jsem již psal na začátku testu, Mondeo je doslova hltač kilometrů a hlavně na dálnici si přichází na své. Chod motoru je na rozdíl od některých konkurenčních motorů neskutečně kultivovaný a nijak neobtěžuje, takže zvláštní zvuky z interiéru, které jsem občas zaslechl, bylo jen spokojené pochrupování trojice urostlých kolegů z redakce. Odhlučnění je perfektní a leckdy zapřemýšlíte, jestli vám někdo nevyměnil TDCi za benzín. Zvýšená záď není u tohoto typu automobilu zvláštností, na couvání je nutno přivyknout a vhod přijde i pomoc příplatkových parkovacích senzorů. Z místa řidiče je dobrý výhled, vše je tam, kde to potřebujete mít a nikde nic zdlouhavě nehledáte.
Podvozek Mondea je nastaven značně komfortně, ale obavy z přehnané měkkosti podvozku rozptýlí sebejisté chování Mondea a dvoulitrový turbodiesel Duratorq dokáže vůz překvapivě hbitě rozpohybovat k rychlostem okolo 180 km/h, což je rychlost, kterou jsme si nakonec vybrali jako optimální pro přejezd Německa. Vůz nijak neposkakoval a v levém pruhu se držel s naprostou jistotou. Řízení je přesné, bez chyb a záhy poznáte, že absorbuje značné množství otřesů. Celá posádka čítající celkem 4 osoby se shodla, že i přes rozměry je Mondeo radost řídit. Specialitou Fordu je již nějaký ten pátek vyhřívané čelní sklo, po stisknutí tlačítka MAX se současně spustí maximální výkon klimatizace spolu s vyhříváním oken. To jsem velice často uvítal při ranních cestách po dlouhých zimních nocích, kdy byl vůz minimálně zamlžen, častěji však zamražen.
Bezchybné je rovněž i řazení, které považuji za jednu z libůstek vozu. Přesný šestikvalt, možná se špetkou inteligence. Rychlost vždy zapadne bez sebemenšího zaškobrtnutí tam, kam chcete. Když už vůz rozjedeme, potřebujeme ho občas i zastavit. Brzdy nejevily známky vadnutí ani po razantnějších pokusech. Nemají ostrý charakter sporťáku, ale ani máslovitý efekt, který jsem zažil u Leona.
Motor
To nejlepší nakonec. Dvoulitrový fordí TDCi Duratorq je vyladěnou, propracovanou záležitostí.Vyšší hladina hluku je patrná jen v nižších otáčkách, ale i tak srovnatelná s konkurencí a od cca 1800 otáček veškerý hluk zmizí. Motor disponuje nádherně sametovým zátahem s lineárním průběhem, žádné překotné nárůsty výkonu a rázovité tlaky do sedadel. Řadit je možné v širokém spektru otáček, přičemž za strop je možné považovat hranici cca 4900 rpm. Motor to snáší výborně, ale sami brzy poznáte, že to nemá až na výjimečné situace smysl.
Dalším nezanedbatelným plusem byla spotřeba. Při svižném tempu směrem Ženeva si motor řekl o průměrných 6 l. Jízdou dle předpisů a s ohledem na spotřebu dosáhnete i hodnot daleko nižších, necelých 5l. Výrobcem udávané hodnoty (7.7/4.7/5.8) lze označit za reálné. Co se výkonu týče, námi testovaný vůz disponoval výkonem 96 kW (130 k), které z něj dostanete při 3800 rpm a maximální točivý moment 330 Nm motor nabízí již při 1800 rpm.
Závěrem nelze Mondeo nepochválit. Doufejme jen, že příští generace bude designově zajímavější, zejména interiér by si zasloužil trochu oprášit. Za cenu od 584.900,- Kč se o něm vyplatí dlouze přemýšlet. Pokud chcete něco extra, připlaťte si na 1.067.900,- Kč a dostanete třílitrové ST220.
Hodnocení exteriéru je velmi subjektivní záležitostí každého jednoho z nás. Nám se vůz líbil. Elegantní zadní svítilny připomínají rysy Mercedesu. Faceliftem zmenšené přední světlomety jdou na vrub celkového omlazení vozu. Tvary karoserie prozrazují jeho reprezentativní charakter a o evropské zákazníky často bojuje s VW Passat. Ten mi po svém posledním omlazení nic moc neříká a klesá na mém osobním žebříčku zase o několik míst níže. Celkový mohutný dojem není jen dojmem, Mondeo je prostě velkým vozem v každém směru. Jak délkou 4731 mm a šířkou 1812 mm, tak výškou 1429 mm a hlavně pak rozvorem náprav, 2754 mm! Pro srovnání, Passat 2709 mm, C5 2750 mm, Octavia 2578 mm.
Interiér vozu poskytuje posádce prostor maximální měrou, jakou jen lze u vozu střední třídy očekávat. Markantní je to zejména na zadních sedadlech, kde se sedí dokonce lépe než vpředu a i při maximálním posunutí přední sedačky má cestující za řidičem dostatek místa pro nohy. Komfort umocní i možnost vyklopení loketní opěrky na zadních sedadlech, pro dlouhé cesty vskutku jedinečný vůz. Větší pohodlí jsem zažil snad jen ve Fordu Transit v pohodlných rozměrných otočných křeslech. Na druhou stranu interiér není žádným tvůrčím zázrakem, ničím nevyniká a pravděpodobně nezapůsobí nijak zvlášť oslnivě. Pro Ford typicky oválné hodiny jsou sice vždy lehko viditelným a přehledným ukazatelem času, ale do střední konzole palubní desky mi prostě nesedí. Atmosféru luxusního vozu umocňuje světlé čalounění, které sice vypadá velmi efektně, ale jak již tušíte, je velice nepraktické. Jeho zašpinění je otázkou chvilky. Sezení na předních sedadlech je velmi pohodlné a po několikahodinovém řízení nic nevadilo, netlačilo a ani nebolelo. Výtku však zasluhuje palubní počítač, který poskytuje opravdu jen základní údaje. Objem zavazadlového prostoru dosahuje se sklopenými sedadly 1370 l, při použití zadních sedadel pak 450 l (s plnohodnotnou rezervou, jinak +50 l).
Jízda, podvozek, řazení a brzdy
Jak jsem již psal na začátku testu, Mondeo je doslova hltač kilometrů a hlavně na dálnici si přichází na své. Chod motoru je na rozdíl od některých konkurenčních motorů neskutečně kultivovaný a nijak neobtěžuje, takže zvláštní zvuky z interiéru, které jsem občas zaslechl, bylo jen spokojené pochrupování trojice urostlých kolegů z redakce. Odhlučnění je perfektní a leckdy zapřemýšlíte, jestli vám někdo nevyměnil TDCi za benzín. Zvýšená záď není u tohoto typu automobilu zvláštností, na couvání je nutno přivyknout a vhod přijde i pomoc příplatkových parkovacích senzorů. Z místa řidiče je dobrý výhled, vše je tam, kde to potřebujete mít a nikde nic zdlouhavě nehledáte.
Podvozek Mondea je nastaven značně komfortně, ale obavy z přehnané měkkosti podvozku rozptýlí sebejisté chování Mondea a dvoulitrový turbodiesel Duratorq dokáže vůz překvapivě hbitě rozpohybovat k rychlostem okolo 180 km/h, což je rychlost, kterou jsme si nakonec vybrali jako optimální pro přejezd Německa. Vůz nijak neposkakoval a v levém pruhu se držel s naprostou jistotou. Řízení je přesné, bez chyb a záhy poznáte, že absorbuje značné množství otřesů. Celá posádka čítající celkem 4 osoby se shodla, že i přes rozměry je Mondeo radost řídit. Specialitou Fordu je již nějaký ten pátek vyhřívané čelní sklo, po stisknutí tlačítka MAX se současně spustí maximální výkon klimatizace spolu s vyhříváním oken. To jsem velice často uvítal při ranních cestách po dlouhých zimních nocích, kdy byl vůz minimálně zamlžen, častěji však zamražen.
Bezchybné je rovněž i řazení, které považuji za jednu z libůstek vozu. Přesný šestikvalt, možná se špetkou inteligence. Rychlost vždy zapadne bez sebemenšího zaškobrtnutí tam, kam chcete. Když už vůz rozjedeme, potřebujeme ho občas i zastavit. Brzdy nejevily známky vadnutí ani po razantnějších pokusech. Nemají ostrý charakter sporťáku, ale ani máslovitý efekt, který jsem zažil u Leona.
Motor
To nejlepší nakonec. Dvoulitrový fordí TDCi Duratorq je vyladěnou, propracovanou záležitostí.Vyšší hladina hluku je patrná jen v nižších otáčkách, ale i tak srovnatelná s konkurencí a od cca 1800 otáček veškerý hluk zmizí. Motor disponuje nádherně sametovým zátahem s lineárním průběhem, žádné překotné nárůsty výkonu a rázovité tlaky do sedadel. Řadit je možné v širokém spektru otáček, přičemž za strop je možné považovat hranici cca 4900 rpm. Motor to snáší výborně, ale sami brzy poznáte, že to nemá až na výjimečné situace smysl.
Dalším nezanedbatelným plusem byla spotřeba. Při svižném tempu směrem Ženeva si motor řekl o průměrných 6 l. Jízdou dle předpisů a s ohledem na spotřebu dosáhnete i hodnot daleko nižších, necelých 5l. Výrobcem udávané hodnoty (7.7/4.7/5.8) lze označit za reálné. Co se výkonu týče, námi testovaný vůz disponoval výkonem 96 kW (130 k), které z něj dostanete při 3800 rpm a maximální točivý moment 330 Nm motor nabízí již při 1800 rpm.
Závěrem nelze Mondeo nepochválit. Doufejme jen, že příští generace bude designově zajímavější, zejména interiér by si zasloužil trochu oprášit. Za cenu od 584.900,- Kč se o něm vyplatí dlouze přemýšlet. Pokud chcete něco extra, připlaťte si na 1.067.900,- Kč a dostanete třílitrové ST220.